Již druhou sezonu mám v provozu zastřešení nad záhonem rajčat. Konstrukce jednoduchá, z lešeňových trubek zapuštěných svisle do vyvrtaných děr a zajištěných jen pískem, provázaných “střešní” konstrukcí ze sádrokartonových profilů. Na konstrukci jsou položeny armovací sítě, na nich PE folie, zajištěna proti větru střešními latěmi, které jsou přišroubovány k UW profilům a brání tak odfouknutí folie větrem. Po všech stranách
je folie přehnuta přes hrany profilů a jednoduše zajištěna hliníkovými plíšky, které jsou zohnuty a “nacvaknuty” zespod na profil. Na bočních stranách jsem zkušebně použil profil Pirelli, který se používá na “tapecírunk” v automobilech. Pirelli je ještě lepší než plíšky, ale taky o mnoho dražší. Každopádně plní svou funkci k naprosté spokojenosti, stejně tak jako plíšky. Za celou dobu od zbudování nedošlo k poškození nebo odfouknutí folie větrem. Při extremních vichřicích (a že jich bylo) jsem pro jistotu na stříšku položil ještě nějaké dřevěné hranolky, abych folii ještě více zatížil.
Stříška je v mírném spádu, který stačí na odvod dešťové vody,
je však nutné zavčasu odstraňovat případný sníh, a předejít tak poškození folie nebo konstrukce. K poničení folie došlo až nyní při extremním vichru o vánocích, folie však již byla poměrně křehká od slunce a začala se rozpadat.
Nyní se pídím po náhradním řešení místo folie, ale cenové rozdíly v možných materiálech jsou hodně hodně velké. Jednou z možností byla kašírovaná folie s UV filtrem, kterou mám hned vedle na foliáku již sedm let a slouží k plné spokojenosti. Bohužel její cena je poměrně vysoká, protože by se musela nechat ušít na míru, a tím pádem se dostávám skoro na cenu polykarbonátu. Rozdíl mezi těmito dvěma materiály je v řádu několika stokorun, ale oproti PE folii to však jde do dvou-tří tisícovek. Stopadesát kaček za igelitovou folii už stojí za tu námahu jednou za dva roky při její výměně.
Přestože chráněna rajčata před dešti, i pod folií byla v prvním roce hodně napadena chorobami. Nejednalo se však o klasickou plíseň, ale o různé jiné houbové choroby a skvrnitosti. Zaměřil jsem se tedy na zeminu a “vydesinfikoval” ji dusíkatým vápnem, po výsadbě sazenit rajčat pak namulčoval slámu podobně jako ve skleníku.
Nesklizená loňská rajčata jsou sice ještě na záhoně, ale předpokládám že budu postupovat stejně jako vloni. Jen místo keříčkových odrůd zde budou tyčkové a navíc v omezeném počtu, protože takto jsem si letos nastavil odpočinkový trend.
Jestli přestane konečně chcát, a hlavně trochu přimrzne, tak se vrhnu na likvidaci zbytků porostu, zkusím to porýt a zapracovat do půdy dusíkaté vápno, sláma ze záhonů půjde na kompost nebo na spálení. Nic krom záhonů již nebudu používat opakovaně, abych co nejvíce eliminoval rezidua chorob do příští sezony. Mám od známého i nabídku na uleželý hnůj, kterým postupně hodlám vylehčit těžkou půdu na záhonech. Pro “vylehčení” půdy zvažuji i jemný písek frakce 0-2 mm. Lehce se to píše, ale jezdit s kolečkama 50-80 metrů tam a zpět, navíc kličkovat mezi vyvýšenými záhony …..
M.