Rajčatová sezona se dostala do plného proudu

Asi tak nějak bych to charakterizoval dle množství zrajících plodů na cherry odrůdách. Velkoplodé ve skleníku a keříčkové odrůdy zatím nic. Sklidil jsem ve skleníku jedno kulaté klasické rajče a včera jsem si všiml, že se vybarvilo jedno Kumato.

Ve skleníku rostou rostliny rajčat do obrovských rozměrů, takže je musím již zaštipovat a pod stropem zohýbat, přitom ještě nezačalo nic dozrávat (krom vyjímky viz výše), násada plodů vzhledem k velikosti rostlin taky nic moc. Asi je to dáno právě těmi skleníkovými podmínkami, kdy příznivé teplotní podmínky a prohnojená půda ženou rostliny do zelené hmoty. Vyjímku tvoří Kumato a nově zkoušené hybridní San Marzano, jejichž rostliny jsou poněkud střídmější a násada plodů bohatější. Možná je to dáno i jejich polohou ve skleníku, jsou první na řadě co se slunce týče a vlastně zastiňují  (pokud se o zastínění dá hovořit) ostatní odrůdy. Kumato je již klasika, má však prozatím menší plody, mile mne překvapuje San Marzano (snímek vlevo).

Předevčírem jsem provedl další ošetření Wuxalem Kalcium, protože jsem zase našel dva plody postižené hnilobou špiček. Nevím teď jméno odrůdy, ale jedná se o poslední dosazenou, která se i přes pozdní výsadbu velmi rychle dotáhla na ostatní. A to je možná tem problém s hnilobou špičky. Půda byla před výsadbou prohnojena kompostovaným koňským hnojem, zapracován do ní dolomitický vápenec s hořčíkem a granulované hnojivo YaraMila Komplex. Rostliny jsou zdravé tak jako nikdy, nějaké ty fleky na listech opravdu jen vyjímečně, blahodárně působí i hořčík. Letos žádná žlutá barva na listech, znamenající deficit hořčíku, ani hnědnoucí okraje, čímž se projevuje nedostatek vápníku. To, že na rajčeti se objevuje suchá hniloba plodů, přisuzuji opět překotnému růstu a extremnímu rozdílu teplot mezi dnem a nocí, s níž se rostlina nedokáže poprat, protože lidově řečeno řeší jiné růstové “problémy” a v tomto případě nedokáže vápník potřebný pro plody kořeny přijímat.

Ve skleníku mám tedy pořešeny veškeré výživové, růstové a závlahové podmínky pořešeny, chybí jen jeden “maličký” detail, a tím je úroda. Přestože rostliny krásně rostou a skleník je větraný, tak násada plodů je malá. Hodně květů upadlo, aniž by se opylilo, hlavně v době nasazování prvních květenství. Opět tedy budu přehodnocovat pěstování rajčat ve skleníku jako takových. Letos jsem se v něm chtěl zaměřit na masité a protáhlé odrůdy, ale když to řeknu blbě, tak na třech keříčkových odrůdách venku na záhoně je víc plodů jak v celém skleníku, a to jsem 50-75 cm nad zemí. Pro další pěstování ve skleníku bude tedy rozhodující jak zaplodí již zmíněné San Marzano F1.

S keříčkovými rajčaty se letos moc nemazlím. Vysadil jsem je do jedné řady, na začátku a na konci jsem zapíchl roxory a z obou stran natáhl špagát, o který se výhony opírají. Dříve jsem ke každé rostlině dával oporu samostatně a k ní vyvazoval na několik špagátů výhony, ale je to docela pracná záležitost. Keříčkové odrůdy (Novinka Pridnestrovja a Torquay) tedy rostou, opírají se o špagát, já je zalévám a hnojím konvou ke kořenům, podestýlat slámou se mi je už nechtělo, ale možná tak v této parodii na léto ještě udělám. Slámu mám přivezenou, ale nejsou lidi, kteří by to udělali 😳 Jako hnojivo používám Kristalon Gold, pravidelně ošetřuji Wuxalem Kalcium, protože “vajíčka” těchto odrůd bývají na nedostatek přímého vápníku háklivá. Bohužel jako u prvních, se na keříčkových odrůdách objevily choroby v podobě skvrnitostí a septoriozy. Stále nerozeznám co je co, ale každopádně jsem více než před týdnem provedl ošetření porostů venkovních rajčat. Skvrny jsou tam stále, ale zdá se že zaschly, ovšem co bude v tomto mokrém počasí dál je otázkou. Násada plodů je velmi bohatá, o co jsou letos rostliny menší, o to více je tam plodů. Záhon, na kterém jsou vysazeny, byl rovněž ošetřen mletým dolomitickým vápencem a rajčata vysazena do jamek s vlasním kompostem.

Nejvíce mám (již klasicky) vysazeny cherry a soudkové odrůdy, u domu ve vyvýšených záhonech, na zahradě ve dvou řadách na záhoně klasickém, v sousedství keříčkových. Zde je vidět rozdíl v růstu mezi jednotlivými lokalitami, bez ohledu na to, že do vyvýšených byla rajčata vysazena o měsíc dříve a taky začala dříve plodit. Rozdíl je v mohutnosti růstu, který je u těch na vyvýšených záhonech srovnatelný s růstem ve skleníku. Rostlinám jsem musel zaštipovat růstové vrcholy ve výšce asi 250 cm (kam dosáhnu) a přitom minimum zralých plodů. Omezený prostor a bohatá výživa prostě žene rostliny do mohutnosti. Čím méně místa, tím jsou rajčata mohutnější, stonky silnější, i problémy s nedostakem přímého vápníku podobné jako ve skleníku.

Ve vyvýšených záhonech čerpají rajčata živiny jednak z koňského hnoje, který jsem zapracoval na “dno”, jednak z hnojiva Silva Tabs, jehož dlouhopůsobící tablety jsem rozmístil po čtyřech kusech ke každé rostlině. Samozřejmě že občas použiji i Kristalon Gold do zálivky a ošetření Wuxalem Kalcium.

Ukázka pěstování rajčat na vyvýšených záhonech u domu. Snímky jsou různého data.

Co se chorob týče, tak na vyvýšených záhonech u domu v pohodě, na zahradě sem tam nějaká ta skvrnitost, ale jen na jedné (Luciola) nebo dvou rostlinách. Co se odrůdové pestrosti týče, tak je to ve stylu “každý pes jiná ves”, tzn. co sazenice to odrůda, celkem to dělá asi 50 rostlin cca pětačtyřiceti odrůd.  Vyjímku tvoří jen “jahůdkové” odrůdy typu Berry, těch mám samozřejmě více.

Na zahradě rostou rajčata ve volné půdě a nejsou zdaleka tak mohutná jako u domu, o to více se na nich projevuje množství vijanů a plodů, které není zakryto olistěním. Vysazena jsou o mnoho později, ale rovněž již dosahují dvoumetrových výšek, zaštipování vrcholů zatím není nutné, odstraňuji jen boční výhony. Zde mám vysazeny i novinky, ale již nyní musím konstatovat, že velikost plodů neodpovídá zobrazení na přebalech. Možná je to i letošními příznivými podmínkami, ale zdá se mi, že všechna cherry rajčata mají letos plody větší velikosti.

  

Ukázka výsadby a mulčování na zahradě, rovněž tyto snímky jsou různého data

Cherry odrůdy jsou kompletně zamulčovány slámou, kterou prorůstá jen všudepřítomný svlačec, ostatní plevele sláma nepustí, plní rovněž funkci pro zabránění vysušování půdy. Rostliny zalévám jen ke kořenům, rovněž tak hnojím, postřik Wuxalem není zatím nutný, ale preventivně neuškodil.

Na snímku vpravo je ukázka septoriové skvrnitosti, není to moc ostrý snímek, ale poznat to jde.

Poslední kapitolou jsou rajčata umístěná v nádobách. Tři desetilitrové kbelíky jsem vyhradil pro odrůdu Sladkaja Děvočka v originální variantě F1, abych následně mohl odebrat semena pro další pěstování této odrůdy. Nějaké přesevy již mám a prozatím je vše podobno originálu, originály z r. 2010 již docházejí (a stále klíčí). Bohužel jsem to nějak domotal, a místo jedné Děvočky mám keříčkový Superčerrik, se kterým jsem hodně nespokojen. Nejen že není červený tak jako na přebalu ale růžový, ale plody mají měkkou dužinu, pevnou slupku a nebezpečně hodně drží na stopce. Jíst se samozřejmě dají, ale při každém utržení plodu mám obavu že praskne.

Na snímcích vlevo je vysazena Sladkaja děvočka v nádobách. V jedné je běžný zahradní substrát, druhá je plná vlastního kompostu. Rostlina v běžném substrátu prosperuje o mnoho lépe, je lehčí a vzdušnější, kompost naopak zadržuje hodně vodu, oproti substrátu o hodně těžší. Rajče by mělo být v této době již dvakrát tak velké a bohatě plodit, asi bude vhodné přesadit ho do větší nádoby se zahradnickým substrátem, aby se rozrostla kořenová soustava. Na posledních snímcích je Sladkaja děvočka ve společnosti již zmíněné odrůdy Superčerrik, a zrající plody odrůdy Sunpeach.

M.