Při poslední návštěvě Zanzibaru jsem požádal našeho místního kamaráda, zda by nám domluvil návštěvu u nějakého místního “zahrádkáře”, nebo v tomto případě spíše o “velkopěstitele, protože “zahrádkářem” je na tomto ostrově každý obyvatel. Tady stačí píchnot do země hůlku ze smetáku a vyroste Vám nějaká palma.
V tomto případě se jednalo o lidičky, kteří pěstovali rajčata, papriky, melouny a nejpíše i nějaký ten lilek (u těchto rostlin jsem si nebyl jistý). Když pominu kokosové palmy, banánovníky, manga nebo papaye, které tam rostou vesměs divoce na každém rohu, tak rajčata patří k těm poněkud “luxusnějším” plodinám.
Až na několik pralesů a regionů, kde je nashromážděna úrodná půda, je větší část ostrova pokryta zeleným obrostem keřů a jakýchsi nízkých “stromků”, které vyrůstají z kameného podloží červené barvy. Zda se jedná o prehistorický korál nebo nějakou “klasickou” horninu, tak to doopravdy nevím. Každopádně nemůže být o klasickém obdělávání půdy řeč. Půda se doslova musí vydolovat ze země, na povrchu je vidět, že křoviny byly vymýceny za pomoci ohně. rajčata by zde bylo možné pěstovat celoročně, ale v tomto případě se musí sklidit do období dešťů, které je aktuelní právě v této době a trvá asi tři měsíce.
Na plantáži byla vysazena determinantní odrůda “Rock”, která byla vyvazována k provázkům, natažených mezi dřevěnými tyčemi, na několik výhonů. Výška porostu byla asi jeden metr. Přestože je zde teplo a slunečno, byly na listech viditelné stopy postřiku, stejně tak jsem na některých rostlinách pozoroval usychající listy. Vcelku se ale rajčata jevila v pořádku, zrající plody měly “klasickou” velikost a pevnou strukturu dužiny.
Jeden plod jsem přivezl domů, a v současné době mají rajčátka již první pravé lístky. Představoval jsem si přivézt nějakou domácí odrůdu, ale jestli jsem tam viděl dva druhy rajčat, tak to bylo hodně. Naopak odrůd tropického ovoce nepočítaně.
K rostlinám je natažena kapková závlaha, která je napájena motorovým čerpadlem z vyhloubené studny ve skále. Voda není hluboko, ale vzhledem k absenci el. energie v těchto místech, je použití benzínového pohonu nezbytností. To vše zvyšuje náklady na pěstování.
Podobná situace jako s rajčaty je zde i ostatní pro nás běžnou zeleninou (papriky, okurky , lilky apod.) Ani v tomto případě se nejedná o nějakou extra velkou odrůdovou pestrost, tak jak jsme zvyklí u nás. Jak jsem již psal výše, hromady tropického ovoce a dalších plodin posouvají u nás běžně ovoce a zeleninu do kategorie “luxusního zboží” a např. jablka se zde nakupují na kusy. Nám to však v žádném případě nevadilo, protože jsme si domácích produktů užívali ve velkém.
Na závěr ještě pár snímků nejčastěji konzumovaného ovoce. Na prvním pak je celkem běžná skladba snídaně dle vlastního výběru s nezbytnou každodenní “desinfekcí”, dále nádherný květ maracuje a ananas, který “spráskat na posezení” je pro dva opravdu nad jejich síly. Sníst se ale musí, protože uskladňovat toto šťavnaté ovoce nelze. Nejlepší je si nechat ananas naporcovat přímo na pláži, ale za to už chtějí až 5 USD, což je téměř cena ovoce na třetím snímku, které bylo zakoupeno na tržnici.
A zde jsou snímky citrusových stromů, konkrétně se jedná o limetky volně rostoucí okolo cest.
M.